Námořní flotily v bitvě u Trafalgaru

Bitva u Trafalgaru (21. října 1805) byla námořním střetnutím britského královského loďstva proti spojené flotile francouzského a španělského námořnictva během války třetí koalice v období napoleonských válek. Tato bitva znamenala nejvýraznější vítězství britského námořnictva v celém tomto válečném období. Eskadra dvaceti sedmi britských lodí vedená admirálem Lord Nelsonem na palubě HMS Victory porazila třiatřicet francouzských a španělských válečných lodí pod velením francouzského admirála Pierre-Charles Villeneuve u jihozápadního pobřeží Španělska, západně od mysu Trafalgar. Francouzsko-španělské loďstvo ztratilo dvaadvacet lodí na rozdíl od britských sil, které nezaznamenaly ztrátu žádného plavidla. Vlastní průběh a okolnosti bitvy jsou dobře známy. Méně bývají zmiňovány detaily námořních sil obou válčících stran.

Co plulo proti sobé?
Admirál Nelson měl k dispozici konvoj 27 lodí. Jeho vlajková loď HMS Victory byla jednou ze tří 100 dělových válečných lodí první třídy, které v této flotile pluly. K dispozici měl také čtyři 98 dělové lodě druhé třídy a dvacet plavidel třetí třídy. Jedna z lodí třetí třídy byla 80 dělová  loď a šestnáct lodí bylo 74 dělových. Zbývající tři byly 64 dělové, ty však byly v době bitvy postupně z Royal Navy vyřazeny. Nelson měl také čtyři fregaty 38 nebo 36 dělové, 12 dělový škuner a 10 dělový cutter.

Vice-admirál Villeneuve měl připravených 33 řadových lodí, včetně některých, které byly v té době největší na světě. Španělsko přispělo do společné flotily čtyřmi plavidly první třídy. Tři z těchto lodí, 136 dělová Santisima Trinidad a 112 dělový Principe de Asturias a Santa Anna byly mnohem větší, než cokoliv co bylo pod vedením Nelsona. Čtvrtá loď první třídy nesla 100 děl. Flotila měla dále šest 80 dělových lodí třetí třídy (čtyři francouzské a dva španělština) a jednu francouzskou 64 dělovou loď třetí třídy. Zbývajících 22 plavidel třetí třídy byla 74 dělová plavidla, z nichž čtrnáct bylo francouzských a osm španělských. Celkem Španělé dodali 15 řadových lodí a Francouzi 18. Flotila měla také pět 40 dělových fregat a dva 18 dělové brigy, všechny byly francouzské.

Britské loďstvo
Níže uvedená tabulka ukazuje britské lodě nasazené během bitvy. Jsou uvedeny v pořadí v jakém pluly. Fregaty a menší lodě podporovaly hlavní voj, avšak na nepřítele neútočily.

Francouzsko-španělské loďstvo
Následující seznam ukazuje francouzské a španělské flotilu v řazení jak plula ze severu na jih.

Britské vítězství výrazně potvrdilo námořní převahu, kterou si Británie vytvořila v předchozím století. Britové dosáhli úspěchu v této bitvě hlavně díky tomu, že Nelson opustil tradiční způsob vedení námořních bitev. Ten spočíval v paralelním řazení obou nepřátelských linii, aby bylo dosaženo maximální palebné síly. Nelson místo toho rozdělil flotilu do dvou konvojů, které nasměroval kolmo na linii nepřátelské flotily.
Tato taktika byla riskantní hlavně v přibližovací fázi, kdy její zdar závisel z velké části na rychlosti a tedy na příznivém větru. Po proražení nepřátelské linie však umožnila naplno uplatnit sílu boční palby a to se ukázalo jako rozhodující. Nelson, který byl v bitvě smrtelně zraněný, se stal jedním z největších britských válečných hrdinů.
Velitel společných francouzských a španělských sil, admirál Villeneuve byl zajat spolu se svou lodí Bucentaure. Španělský admirál Federico Gravina se zbytkem flotily unikl, avšak za několika měsíců později podlehl zraněním, které v bitvě utrpěl. Nelsonův ohromující triumf nad spojeným francouzsko-španělské loďstvem odvrátil jakékoliv nebezpečí invaze po zbytek napoleonských válek a zásadním způsobem vytvořil předpoklady k dominanci Británie jako nejsilnější námořní mocnosti.