Romantická historie parníků na řece Mississippi

Parníky na Mississippi ( Steamboats of The Mississippi )

Mississippi je jedna z největších světových řek o celkové délce 6210 km. Pramení v jezeře Itasca pouhých 446 m.n.m., západně od Hořejšího jezera, a protéká deseti státy USA: Minnesota, Wisconsin, Iowa, Illinois, Missouri, Kentucky, Arkansas, Tennessee, Mississippi a Louisiana. Nízký sklon toku řeky a její délka způsobují časté vytváření meandrů.  Překážkami plavby jsou skalnaté prahy, pohybující se písky a kolísavý vodní stav. Mississippi ústí do Mexického zálivu rozsáhlou deltou (36 000 km2), do které přináší každoročně 400 milionů tun naplavenin. Celé povodí Mississippi je významnou dopravní cestou a je spojeno průplavy s Velkými jezery a povodím řeky Svatého Vavřince.

Doprava na této řece byla a je významnou součástí běžného života. V průběhu 19 století se na této řece objevil a rozvinul typ párou poháněné lodi, který se svým specifickým provedením, rozsahem nasazení i významem pro místní život zásadně odlišil od ostatních plavidel ve světě.
Rozvoj parních kolesových lodí na  Mississippi profitoval z technologických a politických změn. V roce 1811   jej zahájili Fulton a Livingstone, kteří postavili v Pittsburgu první parník New Orleans a s ním pak začali provozovat dopravu po řece mezi městy Natchez a New Orleans. Po ukončení války se tak New Orleans stal významným velkým přístavem v ústí řeky.

Zlatý věk parníků

Historické kořeny typického parníku na Mississippi  můžeme vystopovat v návrzích prvních parníků jako byly:

New Orleans byl první parník spuštěný na vodu v Pittsburgu v roce 1811 pro společnost řízenou Livingstonem a Fultonem. Byla to těžká loď s ne příliš výkonným parním pohonem a kolesy po stranách.

Druhým parníkem byl Comet, spuštěný v roce 1813 opět v Pittsburgu. Byl mnohem menší než Orleans. Byl prvním parníkem , který byl poháněn výkonným vysokotlakým motorem a lopatkovým kolem.

Třetí parník Vesuvius byl spuštěn na vodu v roce 1814 v Pittsburgu pro společnost vedenou Robert Livingston and Robert Fulton. Jeho konstrukce byla podobná jako u lodi New Orleans.

Enterprise byl čtvrtý parník v pořadí a vyplul v roce 1814. Loď měla silný parní motor a jedno lopatkové kolo. Konstrukční řešení použité u tohoto plavidla se osvědčilo a bylo lepší než u lodí od Fultona. Loď přesvědčila o svých dobrých vlastnostech při plavbě proti proudu řeky z New Orleansu do Brownsville na trase více jak 2000 mil dlouhé.

Washington byl spuštěn v roce 1816. Loď  postavil George White a Daniel French zkonstruoval motor a hnací soustrojí. Byl to první parník se dvěma palubami a je možho ho považovat za přímého předchůdce pozdějších typických parníků na Mississippi. Horní paluba byla pro cestující a na dolní paluběl byl umístěn kotel a přepravovaný náklad. Horizontálně umístěný vysokotlakový parní motor poháněl jedno lopatkové kolo umístěné na zádi. Na jaře 1817 uskutečnila  tato loď plavbu  z  New Orleans do Louisville za 25 dní, čímž překonala výkon Enterprice, ačkoliv ta byla menší.

Po počátečních malých krůčcích ve vývoji lodi bylo dosaženo řešení, které se osvědčilo, takže počet lodí začal rychle narůstat. Po roce 1810 bylo na celé Mississippi pouze 10 parníků, zatímco o dvacet let později v roce 1830 se na řece plavilo již 1200. Po připojení jižních států k Unii v roce 1820 vznikla potřeba dopravy velkého množství bavlny, rýže, tabáku a dalšího zboží. Docházelo také k velkým přesunům obyvatelstva. Na tento úkol byly parníky ideální. Jako palivo pro parní stroje lodí sloužilo nejdříve dřevo a později uhlí. Lodní doprava umožňovala i levnou přepravu velkého množství uhlí z Pittsburghu do New Orleansu. Jak narůstal význam a frekvence lodní dopravy na Mississippi, bylo nutno průběžně vylepšovat plavební dráhu a to jak z důvodnů mnohých mělčin,  tak i peřejí, které se na řece nacházely.

V průběhu let se některá města na řece vyprofilovala jako významné přístavy, centra obchodu i společenského života.
Především to byl St Louis. Peřeje proti proudu řeky učinily z tohoto města významný přístav. Ve třicátých letech 19. století bylo běžné vidět ve městě na 150 parníků najednou. Vysoká koncentrace lodní dopravy měla za následek i vysokou koncentraci lidí i přistěhovalců z Evropy, hlavně z Německa.
Dalším důležitým městem byl Menfis, který byl v Občanské válce na straně otrokářských států.
Nejvýzmnějším městem na toku Mississippi mezi New Orleans a St. Louis byl ale Washington v Louisianě. Zde se nakládala nebo překládala obrovská kvanta zboží jako byla bavlna , cukr a různé životní potřeby a dopravovala se do New Orleansu.

Kolesové parníky se staly neoddělitelnou součásti koloritu Mississippi. takže např. na rychlost parníků se často sázelo jako se jinde sází na koně.
Vyprávění by nebylo úplné, kdybychom opomenuli spisovatele Mark Twaina, který je s řekou Mississippi a parníky nerozlučně spojen. Spisovatel podrobně poznal řeku i kolesové parníky v době svého působení ve funkci lodivoda. Poezii velké řeky ztvárnil mimo jiné v knihách Život na Mississippi a Dobrodružství Huckleberryho Finna.

Konstrukce kolesového parníku.

Lodě byly vyrobeny ze dřeva a dosahovaly délky 43 metrů a šířky 6,1 m. Na lodi byly podpůrné stěžně , sloupy a lanoví, které měly za úkol zvýšit celkovou tuhost konstrukce.  Na druhé palubě byly kabiny, salonky  a další místa pro cestující. Schody a vše ostatní bylo vyrobeno ze dřeva. Parníky byly často velmi zdobené jak řezbami, tak i sametem, komfortními židlemi a dalším dle bohatosti vlastníka parníku. Parní kotel se umísťoval ve středně přední  části, aby byla rozproztřena jejich velká váha. Vedle nich byl zabudován parní stroj a jeho poloha byla pečlivě zvolena v závislosti ta tom, jestli na lodi byla boční kola nebo zadní pohonné kolo. Pro lepší manévrovatelnost používaly lodě dvě kormidla. Žívotnost plavidla byla malá - v průměru 5 let Dřevo trupu nemělo velkou životnost, na větší údžbu také nikdo příliš nedbal. Předčasný konec lodi byl mnohdy způsoben i výbuchem kotle. Jak se doprava vyvíjela, tak docházelo k vylepšování lodí a i lodivodi měli větší zkušenosti. Řeka byla podrobně prozkoumána a plavby se tak zrychlovaly.  Jen pro ilustraci uvádíme, že např.  cesta k řece Ohio se zkrátila z 3 týdnů na 4 dny. Provoz parníků se neomezoval jen na dopravu zboží a osob. Postupen času byly vypravovány speciální vyhlídkové lodě, na kterých byl dokonce i  orchestr, který v městech zakotvení pořádal veřejná vstoupení.

Problémy s kotly

Kolesové parníky se dlouhodobě potýkaly s poruchovostí kotlů. Během 40-ti let do poloviny století došlo k 4000 havárií z důvodů exploze kotle. Na 500 lodí bylo z této příčiny zničeno. Kotle byly vyrobeny z tenkého plechu a rovněž nebyly prováděny jejich revize a kontroly. Samozřejmě, že tyto incidenty se neobešly bez mnoha zraněných a mrtvých osob. Dokonce i Mark Twainův bratr byl takovým výbuchem těžce zraněn. Postupen doby však byla přijata účinná opatření k nápravě tohoto nedobrého stavu.

Občanská válka, která tou dobou vypukla, se přímo dotkla i parníků. Jejich provoz byl k vůli blokádě na dva roky přerušen. Válečná doby měla vliv i na vlastní konstrukci lodí a pro potřeby arnády byla postavená obrněná dělová plavidla. Rovněž ostatní dostupná plavidla byla využívána pro dopravu vojáků a proviantu. Po ukončení válečných operací se obnovil provoz parníků. Jejich rychlost a manévrovatelnost se dále zlepšovala a pohon jedním zadním kolem se prosadil jako lepší řešení než kola po bocích. V druhé polovině devatenáctého století však v rozvoji dopravy po Mississippi dochází k obratu. Na scénu se dostává nový druh dopravy - železnice, která se ukázala v mnoha ohledech jako výhodnější a hlavně levnější.

Konec parníků na řece

Po 1. světové válce pokračovala výstavba parníků ve velkém rozsahu. Válečné potřeby však již nebyl a tak celý tento rozmach ukončila krize. Po odeznění hospodářských problémů se však již začaly prosazovat jiné řešení plavidel na bázi benzínových a dieselových motorů a další rozvoj se k legendárním parníkům již nevrátil.

Přece jen návrat parníků

Úplně ale zoufat nemusíme. Je dost nadšenců, kterým dávná sláva těchto krásných lodí nedala spát a naštěstí je dost i takových, kteří jsou ochotni dát své peníze k připomenutí starých časů. I my tedy máme možnost potěšit se vyhlídkou na překrásném starém ( novém ) kolesovém parníku.  Kdo by takové nabídce odolal?