Kdo byli Bukanýři

Původním významem slova Bukanýr byli označováni bezdomovci a lovci dobytka v převážně neobývaných oblastech ostrovů Tortuga a Hispaniola.  Okolo roku 1630 se vystupňoval tlak Španělska na upevnění pozice v oblasti, kterou si nárokovalo. Represe cílila hlavně vůči francouzským osadníkům, kteří byli považováni za vetřelce. Během krátké doby byli vyhnáni na ostrov Tortuga. Španělé se pokoušeli vypudit je i z Tortugy, ale tam se k nim přidali další holandští a angličtí dobrodruzi a to vytvořilo podmínky pro živelný odpor a nepřátelství, které vyústilo v pirátské útoky na španělskou lodní dopravu. V průběhu dalších let  získali podporu konkurenčních evropských mocností a se stali dostatečně silnými, aby mohli útočit i na pevninská místa španělské Ameriky.

Příznivé podmínky pro pirátství
Základy pro rozvoj pirátských aktivit byly položeny Kolumbovými cestami a následně Tordesillaskou smlouvou o rozdělení světa mezi Španělsko a Portugalsko. Papež Alexandr VI. (Rodrigo Borgia) v bule Inter caetera stanovil linii pro rozdělení světa. Linie probíhala Atlantikem v severojižním směru, asi 480 km západně od Kapverd. Všechna území západně od ní (Amerika) měla být vlastnictvím Španělska a všechna území na východ (Afrika, Asie) měla připadnout Portugalsku. Ostatní námořní mocnosti (Anglie, Francie, Holandsko) smlouvu z Tordesillas neuznaly a vzniknul tak základní rozpor. V době, kdy začalo být jasné jakými obrovskými přírodními zdroji Amerika disponuje, se situace dále vyhrocovala.

Eldorádo v Americe
V průběhu 16. století byly v Mexiku a Bolívii otevřeny doly na stříbro, které produkovaly stále větší množství tohoto kovu. Vzácný náklad byl dopravován na pobřeží, pak na Kubu, odkud se společně s dalšími zbožím posílal do Španělska. Pravidelné plavby velkých obchodních lodí nemohly uniknout pozornosti pirátským skupinám, které na menších a obratnějších plavidlech osamělou loď často dostihly a ovládly. Situaci si všimly i Anglie, Francie a Holandsko a rozhodly se ji využít ve svůj prospěch. Jednotlivým bukanýrským skupinám vydávaly dekrety, které jejich činnost legalizovaly pod podmínkou, že budou napadat pouze španělská plavidla a budou odvádět podíl z lupu. Dnešní terminologii byse  to dalo nazvat jako taková nízkonákladová armáda, která si vše hradila sama a ještě přinášela zisk a oslabovala hlavního soupeře, tedy Španělsko. Vzniklá situace a rostoucí ztráty nemohly zůstat bez odezvy. Španělsko začalo dopravu přes Atlantik řešit tak, že lodě seskupovalo do konvojů a vypravovalo je jednou za delší období. Z Evropy se vozili noví osadníci, zboží a potraviny a na zpáteční cestě zlato, stříbro a další vzácný materiál, který byl v mezidobí nashromážděn v překladištích jakými byla např. Kuba. Nutnost ůtoků na velké konvoje však od bukanýrů vyžadovalo nasazení silnějších formací s větším počtem lidí a tak se situace dále eskalovala.

Bukanýři na ústupu
Bouřlivý rozvoj pirátského řemesla způsobil paradoxně i jeho postupný zánik. Bukanýři se těžko ovládali, zvláště když jejich počet stále narůstal. Tyto nekontrolované skupiny často způsobovaly diplomatické potíže zemím, která je podporovaly a nebylo výjimkou, že je zapletly i do lokálních konfliktů. Ztráta podpory a postupně i pronásledování od svých bývalých spojenců způsobilo, že si piráti začali hledat legální zaměstnání, nebo že se přesunuli do oblasti Indického oceánu a dalších, kde soustředění mocností nebylo zatím tak silné.

Příklad bukanýrské lodi
Bukanýři vznikali živelně z chudých poměrů, takže z počátku útočili na menších plavidlech. Jakmile však zesílili, měli k dispozici již ukořistěné galeony. Jedním z těchto plavidel je i model lodi Buccaneer.