Hledáme loď pro náš model San Juan

Galeona San Juan bylo krásné plavidlo z 16.století. Model této lodi je i v naší nabídce. Při pohledu na model lodi San Juan jistě mnohý z nás zatouží vidět tuto loď ve skutečnosti. Podívat se do útrob na náklad zboží a zásob, seznámit se s konstrukcí a podobně. Je to však velice náročné přání a jeho splnění je téměř na úrovni zázraku. Jen si to představme tu událost - nalezení zachovalého plavidla postaveného před čtyřmi sty lety, z doby jen pár desítek let po výpravě K. Kolumba.
Největší potíž je v tom, že dřevo se ve slané vodě velice rychle rozkládá, takže po několika desítkách létech zůstanou z většiny lodí jen kovové části. Nu jen zkusme vzpomenout kolik dřevěných lodí z té doby se zachovalo? Asi žádná. Bylo objeveno mnoho galeon, ale vždy to byla jen děla, zlato, stříbro, keramika, ale po trupu ani památky.

Který San Juan je ten pravý?

Agresivita mořské vody je však jen jedním z důvodů, proč je tak obtížné spatřit originál galony a ne jen její obrazy či kresby. Další velká obtíž  spočívá v určení správné identity takového vraku. Když už bychom nějakou potopenou galeonu našli v zachovalém stavu, jak získat jistotu, že je to právě ta se známým jménem a osudem? Jak to tedy mohlo být s galeonou San Juan, která byla předlohou pro model výrobce Artesania Latina.
Náš model galeony San Juan je označen informací, že loď pochází z 16 století. To je první vodítko. Problémem je, že název lodi San Juan byl v 16. století velice rozšířený a oblíbený a to jak v podobě San Juan, tak i v podobě San Juan + další jméno. Ze jména dále plyne, že se patrně jednalo o španělskou loď. Nejvíce informací a nejvýznamnější událostí námořní historie 16. století byl asi osud flotily Armáda z roku 1588. V této flotile se plavilo na 130 lodí a z toho bylo 20 galeon. A nyní narážíme na další problém.
Z dvaceti galeon neslo 5 ve svém názvu slova San Juan. Jak je všeobecně známo, flotila měla neslavný konec. Kromě bojů s Angličany muselo loďstvo čelit značné nepřízni počasí. Osud tomu chtěl, že flotila musela obeplout Orknejské ostrovy, Skotsko a Irsko, než se mohla vrátit zpět do svých přístavů. Právě u břehů Skotska a Irska jich ve velké bouři celá řada ztroskotala. Mezi nimi byla i galeona San Juan. Avšak nalézt něco co by se z lodi po tolika letech zachovalo je téměř nemožné a určit z které lodi daný kus pocházel nelze vůbec nebo přesněji v drtivé většině případů nelze vůbec. Stejně je to i s dalšími loděmi v Pacifiku nebo karibiku. Zdálo by se, že vše je marné a my nebudeme mít nikdy tu možnost spatřit skutečnou galeonu San Juan z 16. století ve stavu, který by alespoň částečně poskytnul konstruktérům modelu potřebné informace.

Zátoka Red Bay - místo šťastného nálezu

V osmdesátých letech minulého století nastal obrat a na všechny příznivce starých lodí se usmálo štěstí. Možná se  nám přece jen splní náš sen a uvidíme originální loď, která byla předlohou pro náš model. Nepředbíhejme však a přenesme se v čase o téměř 500 let zpět. Baskické velrybářské lodě z Francie a Španělska vyrážejí každoročně na západ od své domoviny, aby v nebezpečných avšak v mimořádně štědrých vodách u pobřeží Labradoru lovily velké kytovce. Důkazy o jejich přítomnosti byly nalezeny v zálivu Red Bay na  Labradoru.

Lov velryb nebylo lehké řemeslo

Mezi léty 1530 až 1600 byla vypravována baskická velrybářská plavidla z Francie a Španělska v rozsahu nejméně 15 velrybářských lodí a 600 mužů za sezónu. Využívala tak možnost ulovit velryby, které migrovaly úžinou Belle mezi ostrovem Newfoundland a pobřežím Labradoru. Záliv Red Bay byl oblíben nejprve z důvodu rybolovu tresky obecné. Nicméně brzy se pozornost přesunula na velryby, které táhly úžinou. Za toto 80 let dlouhé období bylo uloveno přes mnoho tisíc velryb různých druhů. Lodi, na kterých se velrybáři plavili, měli zpravidla pronajaté od bohatých vlastníků. Smlouvou byly stanoveny povinnosti a pravomoci vlastníka lodi i povinnosti týkající se posádky. Majiteli lodi patřila většinou čtvrtina z dosaženého zisku celé velrybářské výpravy. Pro účely lovu velryb se užívala různá plavidla. Mezi nimi byly i galeony o průměrné tonáži 700 tun. Nebyly sice příliš rychlé, ale měly robustní stavbu, která se osvědčovala právě v náročných podmínkách lovu v rozbouřených vodách. V podpalubí pak byly uloženy sudy na velrybí tuk.

Sudy s olejem byly pečlivě uloženy u dna lodi

První prioritou posádky po příjezdu lodi ke břehům Red Bay vždy bylo najít vhodné místo pro vybudování základny se vším co během sezóny budou potřebovat. Často se velrybáři vraceli i do stejného kotviště a pak mohli využít vše co tam zbudovali v předešlém roce. Stačilo provést jen nutné opravy. Při lovu se využíval také malý hlídkový člun, pomocí kterého byla velryba nejčastěji objevena. I když éra lovu velryb nebyla dlouhá, lokalita Red Bay se stala oblíbenou, protože nabízela vynikající polohu pro rybářské výpravy všeho druhu. Toto přetrvalo dokonce až do dneška.

Vrak lodi nalezen

Jak jsme napsali již v úvodu, v osmdesátých letech minulého století byl u pobřeží Kanady objeven vrak galeony. Z historických záznamů se podařilo zjistit, že na podzim roku 1565 se  právě v oblasti nálezu vraku ztratila velrybářská loď jménem San Juan a to během velké bouře. Další zkoumání odhalilo, že nalezený vrak a ona loď San Juan je s největší pravděpodobností jedna a tatáž loď. Vrak této galeony byl objeven v hloubce jen desíti metrů v Red Bay Harbour v Kanadě. Je to  nejstarší vrak evropské lodi který byl dosud objeven na sever od Floridy. Protože loď byla ukryta v písku a ve zdejší velice studené vodě, zůstaly mimořádně zachovalé nejen kovové části, ale především dřevěné prvky konstrukce celé galeony, které nelze nikde jinde spatřit. Ano toto je jistě plavidlo, které mohlo být předlohou pro náš model lodi San Juan.

Autentický záznam trosek galeony San Juan

Od podzimu roku 1978 až do počátku zimy 1985 se vrak stal předmětem mimořádně rozsáhlého  podvodního  archeologického projektu, který nemá obdoby kdekoliv jinde ve světě. Bylo potřeba přes 14000 hodin potápění na to, aby všechny prvky lodi byly pečlivě odkryty a vyzdviženy na povrch. Na 3000 trámů bylo v laboratorních podmínkách zdokumentováno. a byl postaven věrný model trosek lodi.

Model lodi postavený dle nalezených trosek

Následně všechny části lodi byly zase vráceny zpět na původní místo, aby se tak zachovaly příštím generacím. Jeden z hlavních cílů bylo pochopit a objasnit konstrukci a výrobu lodi ze 16. století. Výzkum v kanadském Red Bay přinesl zprávu o 3000 rukopisných stránek s více než 1200 výkresy, mapami a fotografiemi. Navíc podle vyzdvižených částí byly v měřítku 1:10 vyrobené identické díly a z těch pak následně byl sestaven model lodi. Současně s odkrytím vlastní lodi bylo nalezeno i více než 200 sudů na velrybí tuk, různé navigační přístroje, osobní věci a podobně.