Bílá velryba a Essex
Essex byla americká velrybářská loď z Massachusetts. Loď, jíž velel kapitán George Pollard, byla 26,7 metrů dlouhá, s tonáží 238 tun. Je všeobecně známá díky tomu, že byla napadena a potopena vorvaněm v Tichém oceánu v roce 1820. Tento incident inspiroval Hermana Melvilla v románu Bílá velryba (Moby-Dick, 1851).

Plavba
Essex byla poměrně stará a na tehdejší poměry relativně malá velrybářská loď. První plavbu absolvovala již v roce 1799. Před svou závěrečnou plavbou prošla rekonstrukcí a 12. srpna 1819 loď pod velením George Pollarda zase vyplula. V plánu byla dvouapůlletá cesta do velrybářské oblasti západně od pobřeží Jižní Ameriky. Dva dny po vyplutí byla loď téměř potopena během bouřky. Došlo k poškození plachtoví, zničení dvou člunů (celkem jich loď měla 5), ale posádka se rozhodla pokračovat bez zásadního opravení škod. Loď minula v lednu 1820 Hornův mys a v říjnu 1820 doplula do lovecké oblasti. Nicméně zdejší moře bylo vylovené a tak se posádka na radu jiných velrybářů, které potkala, rozhodla pokračovat o asi 2500 námořních mil dále na západ do jižního Pacifiku

Útok velryby
20. listopadu 1820 vyslal kapitán tři velrybářské čluny pronásledovat stádo kytovců. Jeden člun byl těžce poškozen úderem ocasu jedním z nich a musel se vrátit na opravu. Člun kapitána Pollarda harpunoval vorvaně a byl jím tažen pryč. Essex následoval kapitánův člun, když posádka náhle zpozorovala vorvaně mnohem větší, než bylo obvyklé, který se navíc choval podivně. Vorvaň ležel na hladině, hlavou směrem k lodi. Pak se najednou dal do pohybu, stále zrychloval, až narazil hlavou do lodi, pak jí podplul a snažil se vynořit pod lodí. Poté se vynořil na boku a vypadalo to, že je v bezvědomí. Vorvaň se následně probral a odplul několik set metrů před loď a pak se otočil hlavou proti přídi. Co následovalo, popsal později první důstojník Owen Chase: "Rozhlédl jsem se a uviděl jsem ho přímo před námi asi 500 metrů daleko. Vorvaň plul směrem k nám dvojnásobnou rychlostí, než bylo běžné, a vypadalo to, jako by byl rozzuřený a chtivý pomsty. Kolem něj se čeřila voda, jak zuřivě máchal ocasní ploutví. Jeho hlava vyčuhovala napůl z vody. A takto do nás znovu narazil." Vorvaň hlavou prorazil příď, loď začala rychle nabírat vodu a potápět se. Posádka se vměstnala do jediného zbývajícího člunu. Vorvaň mezitím odplul a již ho nikdo víc nespatřil.

Boj o přežití
Loď se potopila 3700 km západně od Jižní Ameriky. Posádka 20 námořníků se ve třech malých člunech vydala na cestu k pevnině se zcela nedostatečnými zásobami jídla a pitné vody. Čluny však nemohly plout proti větru, a proto nejprve zamířily na jih a teprve pak se měly otočit na východ. Pobřeží Jižní Ameriky odtud bylo nicméně dalších 4800 km vzdálené.
Několika měsíční strasti plnou plavbu ve člunech většina posádky nepřežila, pouze několik z nich bylo v únoru 1821 zachráněno.
První důstojník Owen Chase napsal o celé události svědectví nazvané Narrative of the Most Extraordinary and Distressing Shipwreck of the Whale-Ship Essex (Vyprávění o nejpozoruhodnějším a nejúděsnějším ztroskotání velrybářské lodi Essex). Tato knížka byla jedním ze zdrojů pro Melvillovu Bílou velrybu.
Příběh o potopení Essexu se jako mladík dozvěděl Herman Melville. Když sloužil na velrybářské lodi Acushnet, setkal se Chaseovým synem, který byl členem posádky jiné lodi. Obě lodě se potkaly jen asi 100 mil od místa, kde se Essex potopil. Chase zapůjčil zápisky svého otce Melvillovi, který si je přečetl ještě na moři, a uchvátilo ho, jak mohl být vorvaň či velryba schopná takového činu. Později se Melville setkal s Pollardem a do své vlastní kopie Chasova vyprávění si napsal: "Setkal jsem se s kapitánem Pollardem na Nantucketu. Pro mě to je jeden z nejúžasnějších lidí, jaké jsem kdy potkal". V té době už psal svého Moby-Dicka, bílou velrybu, jež je schopna podobných činů jako ta, jíž potkali námořníci Essexu.

Zdroj: Wikipedia